Laura byla na první pohled obyčejné děvče. Dokázala ale i obyčejné věci dělat s neobyčejnou láskou. Tak také snášela bolest nemoci - obětovala ji za svoji maminku. Možná i vás potká nějaká nepříjemnost, námaha apod. Při večerní modlitbě si o tom doma můžete popovídat a obětovat to za někoho z rodiny.
Úryvek z knihy: Dívka z údolí pod Andami / Laura Vicuňa
Napsala: Maria Lucia Beccalossi
- z kapitoly: V záplavě květů
...Měsíc listopad přináší i jinou radost: přijetí děvčat do sdružení Mariiných dcer. Mezi vybrané patří Laura i Merceditas. Den, kdy mají přijmout medailku, je určený na 8. prosince.
"Merceditas, představ si, že zanedlouho budeme Mariiny dcery."
"Samozřejmě jsem velice šťastná."
"Od nynějška náš život nemůže být takový jako dřív. Budeme celé patřit Panně Marii a jako její dcery se jí musíme podobat."
Očekávaný a vytoužený svátek Neposkvrněné se konečně přiblížil. Oblečené v bílých šatech, s modrou stuhou připnutou na bocích a se závojem na hlavě, předstoupila děvčata před oltář k slavnostnímu obřadu odevzdání se Panně Marii.
"...Od nynějška chci patřit celá tobě, Panno Maria a chci tě napodobovat v čistotě, v hledání Boží vůle a v lásce..." Don Crestanello je zná a vede, ví, že jejich slib je vědomý, toužily po něm a chtěly ho.
Po modlitbě zasvěcení kněz odevzdal každé medailku na modré stuze. Následovala velká slavnost. "Merceditas, jak spokojená musí být teď v nebi sestra Anna Maria! Připravovala nás na tento den s takovou láskou! Jsme Mariiny dcery a tato medailka je znamením, že jí patříme..."
"Ano, Lauro, dnes večer, dřív než půjdeme spát, uděláme to, co nás učila sestra Rosa: políbíme a uložíme stuhu do tvaru písmena M. Tak i ve spánku bude naše maminka nad námi bdít."
Každý večer pak obě vykonávají tento významný obřad. Budou v něm pokračovat nejen pro lásku dcery ke své matce, ale hlavně s radostí, že jí mohou patřit.¨
Žádné komentáře:
Okomentovat