úterý 10. května 2022

Triduum k Marii Dominice + výročí 150 let FMA

 Sestry salesiánky letos slaví 150. výročí založení Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice

Při této příležitosti vytvořily 3. krátká videa, která nám přiblíží salesiánskou spiritualitu a zároveň nám mohou pomoci připravit se na svátek sv. Marie Dominiky Mazzarello. Ten připadá na pátek 13. května
"Tobě je svěřuji"

 



                                                             

pondělí 9. května 2022

Salesiánský měsíc květen pokračuje

 "Radost je znamením srdce, které mnoho miluje Boha!"

13. května: sv. MARIE DOMINIKA MAZZARELLOVÁ


Marie Dominika žila v rodině, která se živila prací na vinicích. Museli hodně pracovat, aby se uživili, byli chudí, ale hladem netrpěli. Marie byla nejstarší ze všech dětí a také byla velmi inteligentní a zároveň i fyzicky zdatná, takže strčila do kapsy nejednoho muže pracujícího s nimi.

Když jí bylo deset let, přijel do Mornese, kde žila, don Pestarino, který se později stal salesiánem. Don Pestarino byl pro ni duchovním otcem a obracela se na něj po celý život. Jistě se i díky němu prohloubil její vztah s Bohem, založil Asociaci Dcer Panny Marie Neposkvrněné, do níž v patnácti letech vstoupila, ale stále se věnovala práci na vinici. Bohužel, o dalších deset let později onemocněla tyfem. Bylo zázrakem, že nemoc přežila, ale nikdy již nebyla tolik silná jako dřív.                                                                          Ptala se tedy Boha, co pro ni má teď?

Bůh pro ni měl tentokrát v plánu, aby se věnovala dívkám a učila je. Sama uměla jen číst, ale se svou kamarádkou Petronillou se naučila šít, založila dílnu, ve které pracovaly dívky z okolí. Zároveň se věnovaly jejich výchově. Byla to činnost v celku podobná té, co jinde v severní Itálii dělal Don Bosco. V roce 1864 do Mornese přijel, s Marií Dominikou opravdu shledali své principy natolik stejné, že jí Don Bosco svěřil založení kongregace pro výchovu dívek, úkol, který již dlouho stál před ním.


A skutečně o pár let později Marie Dominika se svými spolupracovnicemi složila řeholní sliby do rukou Dona Boska a byla založena kongregace
sester salesiánek, která se nazvala kongregací Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů (salesiánky). Ještě během jejího života se sestry rozptýlily do dalších zemí nejen v Evropě a dnes je najdeme na různých místech v celém světě.



"Neztrácejte čas, konejte dobro, konejte ho mnoho a nebudete nikdy litovat, že jste ho vykonaly."

           (Don Bosco k sestrám salesiánkám) 














sobota 7. května 2022

MARIAnky přejí maminkám

"Mami, mám tě ráda..."

Na neděli 8. května připadá několik významných událostí - svátek Panny Marie, Prostřednice všech milostí, Svátek matek, zároveň je to Neděle Dobrého pastýře a aby toho nebylo málo, tak ještě přidáme státní svátek Dne vítězství. Z toho všeho jsem nakonec vybrala svátek našich maminek a Panny Marie. 

Každou maminku od svých dětí nejvíce potěší slova: "Maminko, mám tě rád/a." Zní nám to jako odměna za všechny úkoly a záležitosti, které musíme denně řešit a zvládnout... a že jich opravdu není málo mi dá každá maminka za pravdu 😉😊

Pamatujme na naše maminky kytičkou, malým, vlastnoručně vyrobeným dárkem, modlitbou... a vyjádřeme jim lásku, úctu a vděčnost za to, že je máme. 

A my, maminky, obracejme se na Pannu Marii - jako na Matku - s prosbou o milost, být našim dětem dobrými průvodkyněmi, vychovatelkami, učitelkami. Každá matka zanechává stopu v životě svých dětí. Máme velmi důležitou úlohu a poslání. 

Kde jinde hledat model než v Panně Marii - Matce - našem vzoru křesťanských maminek? Jako "Prostřednice všech milostí" nám každé z nás může "zprostředkovat" právě takovou milost, kterou nejvíc potřebujeme a o niž prosíme... A to je obrovský dar právě pro ten náš dnešní významný den!



"Mami, podívej!", vykřikla sedmiletá Anička. 

"No jo," zamumlala roztržitě žena, protože zrovna řídila a myslela na tisíc věci, které bude muset doma udělat. Pak následovala večeře, večerníček, koupání, několik telefonátů - a byl čas jít spát.

"Honem, Aničko, jde se do postele!" Holčička se rozběhla po schodech do svého pokoje. Maminka jí unaveně dala pusu na dobrou noc, pomodlila se s ní a zachumlala ji do peřiny. 

"Mami, já jsem ti ještě chtěla něco dát!"
"Dáš mi to zítra," odpověděla maminka, ale dcera zavrtěla hlavou: "To ne, ráno nebudeš mít čas."

"Ale budu, neboj se," bránila se maminka. "Dobrou noc," dodala a zavřela dveře pokoje. 

Ale ten zklamaný pohled jí nedopřál klid.

Tiše se vrátila do dětského pokoje a rozhlédla se kolem. Ve tmě si všimla, že Anička svírá v dlani kousky papíru.

Pomaličku jí ruku otevřela. Anička v ní držela velké červené srdce roztrhané na kousky. Když ho maminka složila, zjistila, že je na něm napsaná básnička, nazvaná: Proč mám ráda maminku. Srovnala útržky papíru a četla:

Proč mám ráda maminku

I když máš hodně práce a pořád musíš něco dělat, vždycky si najdeš čas na hraní. Mami, mám tě ráda, protože jsem pro tebe ta nejdůležitější část dne. 

Ta slova ji zasáhla přímo do srdce. Honem uvařila kakao a s dvěma hrníčky kakaa a dvěma kousky koláče spěchala do dětského pokoje. Něžně pohladila Aničku po tváři.

"Co se děje?" ptala se holčička rozespale, zmatená tou noční návštěvou.

"To je pro tebe, protože jsi pro mne ta nejdůležitější část dne."

Holčička se na maminku usmála, vypila polovinu hrníčku a šťastná usnula.